Kousat, kousat a zase kousat vážení!

Už od malička víme, že při jídle máme v klidu sedět, soustředit se na něj a vychutnat si ho. Ale ruku na srdce, kdo z nás to dělá? Současný trend nás tlačí do toho, abychom do sebe jídlo rychle naházeli (v některých případech i ve stoje) a uháněli rychle dál za našimi povinnostmi. 

Vezmu si dnes na pomoc knihu MUDr. Vladimíry Strnadelové a Jana Zerzána Radost ze zdravých dětí (2. rozšířené vydání) a přepíšu sem některé pasáže, protože si myslím, že tento problém velice dobře vystihli. 

Tím, že jídlu nevěnujeme pozornost, našemu tělu každý den vlastně nevědomě ubližujeme. „Když vykonáváme jinou činnost a u toho ještě jíme, pak zaměstnáváme celý organismus jinde, a tudíž trávení neproběhne dokonale. Nestrávená potrava zahnívá, stagnuje a poškozuje sliznici střeva, neuvolní se ani dostatek živin a energie a celý proces tedy neproběhne úspěšně. Ani my se pak necítíme příliš dobře. Když to uděláme někdy, vzácně, nic se nestane, naše regulační systémy si s tím umí poradit. Závažnější problém se může projevit tehdy, když takto postupujeme častěji nebo se nám to stává běžnou součástí našeho života, jako to v současné době u mnoha lidí bývá. Jídlo je důležitá a nezbytná součást života, a tak bychom k němu měli přistupovat. Jíst bychom měli vsedě za stolem, na jídlo bychom se měli připravit a po celou dobu soustředit.“ (str. 99)

„Součástí správného stravování je také to, abychom jedli v klidném a čistém prostředí, jídlo si nachystali tak, aby se nám líbilo i na pohled.“ (str. 100)

A teď k tomu, o čem jsem chtěla dnes mluvit - prosím prosím kousejte! a to důsledně! „Naše dutina ústní a zuby jsou prvním a velmi důležitým úsekem našeho zažívacího systému. Jsou určeny k tomu, aby potravu důsledně rozmělnily a smíchaly se slinami. Tím se nastartuje celý proces trávení... Tím, že potravu dostatečně nerozkoušeme a neprosliníme, nedojde k dokonalému strávení, žádný další oddíl našeho zažívání již tento handicap nedohoní. Zatížíme tak žaludek, přiděláme práci slinivce břišní a získáme méně energie.“ (str. 100)

Jak tedy správně kousat? Hlavním pravidlem je, abyste sousto nepolkli hned po tom, co jste si jej dali do úst. Kousejte sousto tak dlouho, dokud není tekuté, a pak ho teprve polkněte. To zní dost jednoduše, ale naprostá většina z nás to nedělá. Takže ještě jednou naposled, aby bylo jasno: KOUSAT! KOUSAT! A ZASE KOUSAT VÁŽENÍ! Váš žaludek vám určitě poděkuje, když mu tam nebudete házet obrovské kusy masa a knedlíků ;-)

Tak vám teda přeju kousavý konec listopadu.

K.

Tempehoví šnečci

Dnes jsem si pro vás připravila spíš takovou dobrotu. O tom, na kolik je to zdravé, by se dalo polemizovat... ale není to zas taková hrůza, takže si jednou za čas můžeme dopřát nějakou tu méně zdravou dobrotu.

Na tempehové šnečky budete potřebovat:
listové těsto (já jsem použila těsto v bio kvalitě, ale tady stačí i běžné listové těsto), 1 tempeh (smažený nebo uzený), sójová omáčka

Postup:
listové těsto rozválíme na pomoučeném válu tak, aby jeho tloušťka byla přibližně 3mm

rozválené těsto rovnoměrně potřeme sójovou omáčkou
tempeh nastrouháme na hrubém struhadle nebo jej rozdrobíme rukama a rovnoměrně rozprostřeme po celém těstě

těsto zatočíme pevně, aby se nám při krájení nerozpadlo

z těsta krájíme kolečka o šířce asi 1 cm

kolečka položíme na plech pokrytý pečícím papírem

pečeme asi na 180 stupňů dokud šnečci nezezlátnou (20-30 minut)

Nejsou krásní? :-)

Můžete je naplnit čím chcete, kari, kmín, nějaké jiné koření... je to na vaší fantazii. Kombinaci tempeh - sójová omáčka mám vyzkoušenou i na masožravcích (i na svém příteli, který těmto věcem neholduje) a pokaždé měli úspěch. Nikdo vám neuvěří, když jim řeknete, co ve šnečcích je :-)

Příjemné skoro zimní pečení přeju.
K.

Plněné jáhlové knedlíčky se zelím

Tak toto jsou prosím jáhlové knedlíčky plněné tempehem a cibulkou se zelím.
Jak na ně?

Zelí
Potřebujeme: zelí (kolik ho použijete nechám na vás), cibule, voda nebo zeleninový vývar, sůl, kmín (mletý, drcený nebo celý), kukuřičná mouka (pokud nemáte kukuřičnou, tak může být jakákoli jiná... už mluvím jako ten nejmenovaný známý televizní kuchař :-))

Zelí nakrájíme na proužky, dáme do hrnce, zalijeme vodou, přidáme špetku soli, přidáme kmín, zakryjeme pokličkou a dusíme a dusíme asi 20 minut. K čerstvému zelí můžete přidat i kysané, pokud nějaké máte.
V jiném hrnci necháme na oleji zhnědnout nadrobno nakrájenou cibulku, zaprášíme ji (kukuřičnou) moukou a necháme ještě trošku povařit.
Cibulku zaprášenou moukou přidáme k zelí a necháme ještě spolu chvilku povařit. Tímto bychom měli dosáhnout, že zelí získá hustou šťávu. Pokud se vám zdá ale příliš husté, klidně přilijte trošku vody nebo vývaru.

Náplň do knedlíků
tempeh (smažený nebo uzený), cibule, sójová omáčka, sůl, olej
Cibuli nakrájíme nadrobno a tempeh nastrouháme na hrubém struhadle.
Do hrnce nalijeme kapku oleje, přidáme cibulku a osolíme ji. Krátce ji opečeme. Přidáme nastrouhaný tempeh a dále opékáme. Až nám cibulka s tempehem zhnědne (ale neměla by být spálená), pokapeme ji trochou sójové omáčky a máme hotovo.

Těsto na knedlíky
jáhly, pohanková mouka, sůl, ovesné vločky
Uvařené jáhly (základní recept už jsme si ukazovali) rozmixujeme na kaši a přidáme špetku soli. Teď přichází opravdová alchymie. Nemůžu vám říct, kolik mouky, burizonů (pokud nemáte burizony, tak tam být nemusí) a vloček máte dát. Každý si uvaří jiné množství jáhel takže říct vám, že tam máte dát tolik a tolik mouky a vloček prostě nemá smysl. Podle hustoty rozmixovaných jáhel přidáte mouku a vločky tak, aby těsto, které vznikne nebylo ani příliš řídké, ale ani příliš tuhé. Takové, aby se s ním dalo snadno pracovat. Pohanková mouka je důležitá, protože ta má schopnost těsto slepit dohromady. To platí skoro u každého zdravého těsta - pokud potřebujete, aby  těsto drželo, přidejte pohankovou mouku. Pokud jsme s konzistencí těsta spokojeni, můžeme přikročit k samotné výrobě knedlíků.
Důležité je, abyste při jejich výrobě měli mokré ruce. Já to dělám tak, že si do misky napustím vodu a pokaždé, než začnu dělat další knedlík, tak si je v ní namočím.
Záleží na vás, jak chcete knedlíky veliké a podle toho taky přizpůsobte velikost kuličky, ze které knedlík uděláte. Takže máme mokré ruce, uděláme kuličku, rozplácneme ji na dlani a doprostřed dáme lžičku náplně (tempeh s cibulí). Placku se pokusíme zformovat zpět do kuličky, aby nám vznikl knedlík s náplní uprostřed.
Je to docela špinavá práce, budete mít těsto až za ušima, ale o to víc by vám mělo chutnat, protože jste si knedlíčky udělali sami.
Když máme hotovo, dáme knedlíčky tak na 10 - 20 minut do páry. Nerada je vařím ve vodě, protože se stává, že se knedlíčky ve vodě rozpadnou. Pára je v tomto ohledu přece jenom šetrnější.
Takže máme knedlíčky i zelí hotové, ještě doporučuji přidat list salátu (abychom měli nějakou syrovou zeleninu na talíři) a taky nějakou kvašenou zeleninu (abychom podpořili naši střevní mikroflóru jinak než jogurtem :-))

Místo jáhel můžete použít jinou obilovinu, kterou máte zrovna po ruce, třeba rýži.

Vím, že to není zrovna nejlehčí recept, ale stojí za to, protože je moc dobrý. Zkuste to jednou, dvakrát. Nikdo vám nezaručí, že se to povede hned napoprvé, ale jak se říká - cvičení dělá mistra.

Příjemné zdravé vaření plné dobrých chutí a úžasných vůní přeju.
K.

Jáhly

Tak schválně, kdo z vás ví, co jsou to jáhly? Kolik z vás je už někdy vidělo? A kolik z vás je už někdy jedlo? Asi vás moc nebude, že? Tak to zkusíme napravit. :-)

Jáhly jsou bezlepková obilovina, která se vyrábí loupáním prosa (které se většinou používá jako krmivo pro domácí ptactvo). Jak jsem se dočetla, jáhly jsou pravděpodobně nejstarší kulturní plodinou, kterou z Asie přinesly do Evropy kočovné kmeny. Na jáhlách si s oblibou pochutnávali již staří Slované a ještě na počátku minulého století byly jáhly slavnostním štědrovečerním pokrmem.

Proso pro andulky

Jáhly obsahují hodně minerálních látek a ze všem obilovin jsou nejméně kyselinotvorné.

Pokud kupujete jáhly, vybírejte pouze ty, které jsou lesklé a takové, které neobsahují příliš mnoho černých zrníček. Je lepší kupovat menší množství, které spotřebujete v horizontu několika měsíců, protože jáhly mívají tendenci měnit chuť. Nahořklé jáhly se prostě jíst nedají a této hořké chuti se nezbavíte i kdybyste je několikrát spařili v horké vodě, jak se obvykle radí.
Jáhly lze připravovat na různé způsoby na slano i na sladko. Můžete udělat například jáhlovou kaši, nákyp, knedlíky, placky, karbanátky, korpusy na dezerty a dorty...

A jak na ně?
Jáhly několikrát pečlivě opereme ve studené vodě a vybereme z nich černá zrníčka.
Poměr vody a jáhel - na 1 hrnek jáhel je potřeba 1¾ hrnku vody
Vodu v hrnci přivedeme k varu a oprané jáhly do ní nasypeme.
Osolíme špetkou soli, přikryjeme pokličkou a ztlumíme plamen.
Vaříme dokud se voda nevstřebá a necháme chvíli dojít na plotně.

Já jáhly používám spíš jako ingredienci k dalším receptům, než abych je jedla samotné. Tak se v příštích dnech můžete těšit na nějaké dobré už skoro zimní jáhlové jídlo.

Hezké pondělní zdravé vaření přeju.
K.

Tempeh

Pod tímto divně znějícím názvem se skrývá sójový sýr, který pochází z Indonésie. Prosím neplést s tofu, protože tofu je úplně něco jiného. Tempeh se vyrábí z vařených, rozmačkaných a do bloků slisovaných sójových bobů a bakteriální kultury.
Má vysoký obsah lehce stravitelných bílkovin, vápníku a fosforu a obsahuje všechny vitamíny řady B. Jeho výhodou je, že neobsahuje ale žádný cholesterol a je nízkotučný.
V prodejnách zdravé výživy narazíte na tempeh bílý (přírodní, který je ale potřeba pokaždé tepelně upravit, nejlépe chvíli povařit v zeleninovém vývaru), marinovaný, smažený a uzený (ty už není třeba tepelně upravovat).
Tempeh se dá smažit, péct, fritovat, nebo jíst jen tak bez jakékoliv úpravy. Já ho například ráda připravuji na pánvi se zeleninou, frituju nebo opékám a potom přidávám k haluškám místo slaniny.

Vidíte ty kousíčky sojových bobů? :-)

Už načatý marinovaný tempeh, který jsem použila na dnešní oběd

Tempeh Párty je už nakrájený na kostičky, nezbývá vám udělat už nic jiného než to šupnout na pánvičku a trošku opéct.

Fritovaný tempeh
Ingredience:
tempeh (marinovaný, smažený nebo uzený), olej, sójová omáčka

Postup:
Tempeh nakrájíme na velice tenké plátky a ty potom vložíme do vyšší vrstvy horkého oleje (pokud možno tolik oleje, aby v něm tempeh plaval). Až plátek zhnědne (ale prosím vás ať není úplně černý), vyjmeme z oleje, položíme okapat na ubrousek a ještě za tepla postříkáme sójovou omáčkou.
Je to velmi jednoduché a chutné. Tempeh je po fritování křupavý. Stačí už jen přidat nějakou tu obilovinu a zeleninu a máte oběd hotový.

Nakrájet asi na takhle tenké plátky

Jednoduchá krémová zeleninová polévka za 20 minut

Protože tento týden surfuju na dýňové vlně a díky různým receptům brázdím dýňový oceán, podělím se s vámi o recept na moji oblíbenou krémovou polévku, po které bych se snad i umlátila. Tentokrát jsem uvařila její dýňovo-cuketovou variantu.

Co k ní potřebujete:
1. zeleninu, opravdu hóóóóódně zeleniny (přece jenom je to krémová ZELENINOVÁ polévka), já většinou praktikuji postup „co lednička/spíž dá“, to znamená, jakou zeleninu zrovna máte po ruce nebo se jí už prostě potřebujete zbavit, protože už má lepší časy za sebou, ale není ještě ani plesnivá, ani seschlá, prostě tak akorát
může to být cibule, cuketa, mrkev, kedluben, brokolice, pórek, dýně, kapusta, ... a tak dál a tak podobně
já jsem tentokrát použila pouze cuketu a dýni
2. vodu nebo zeleninový vývar (postup přípravy zeleninového vývaru snad jindy)
3. olej (podle chuti - olivový, slunečnicový, snažte se to střídat a neomezovat se na používání pouze jednoho druhu oleje)
4. sůl, koření a bylinky podle fantazie (rozmarýn, bazalka, provensálské koření), miso pasta, sojová omáčka

A teď postup:
- veškerou dobře očištěnou a omytou zeleninu nakrájíme na větší kousky
- do hrnce nalijeme pár kapek oleje a rozehřejeme jej
- šupneme všechnu zeleninu do hrne (žádné cavyky s tím!), osolíme a okořeníme podle chuti (já jsem například pouze solila a dostala jsem tak naprosto čistou zeleninovou chuť, ale velice ráda takovou polévku ozvláštním například provensálským kořením)
- můžeme přikrýt pokličkou, ale co je hlavní - nezapomeneme míchat, aby se nám zelenina nepřipálila
- v momentě, kdy se nám zdá, že je zelenina dostatečně opečená, nalijeme jí za krk vodu nebo zeleninový vývar tak, aby byla všechna zelenina ponořená, opět přikryjeme pokličkou a dusíme a dusíme, dokud nám zelenina nezměkne
- když už je zelenina správně měkká, sejmeme hrnec z plamene a obsah hrnce rozmixujeme tyčkovým mixérem na velmi jemnou, hedvábnou hmotu (kdo nemá mixér, může použít i obyčejné šťouchadlo na brambory, polévka nebude sice tak krémová, ale i tak bude výborná, dokonce jsem vypozorovala menší  rozdíl v chuti pokud použiju tyčkový mixér a šťouchadlo, sami si vyzkoušejte, co vám víc chutná)
- rozmixovanou/rozšťouchanou zeleninovou hmotu vrátíme zpět na sporák a necháme mírně pojít varem, aby se nám spojila chuť
- stačí už pouze přidat miso pastu a trošku sojové omáčky a máme hotovo!

Podávání:
pro zjemnění chuti můžeme pokapat rostlinnou smetanou (obvykle používám značku Provamel nebo Gran cucina, cena se pohybuje kolem 30 korun), ozdobit čerstvě nasekanou petrželkou nebo opraženým chlebem

Et voilà!

Nechte si chutnat a příjemné podzimní vaření přeju!
K.

Miso pasta

Miso pasta se vyrábí fermentací sojových bobů a obilovin (může být rýžová, ječmenná). Obsahuje esenciální oleje, vitamíny a minerály, které podporují trávení, snižují hladinu cholesterolu v krvi, podporují látkovou výměnu v těle, podporují střevní mikroflóru, odvádí škodlivé látky z těla a kdoví, co ještě.
Miso pastu používáme vždy pouze v malé množství, protože je velmi slaná. Existují taky různé barvy - světlá, středně tmavá a tmavá.
Přidává se do omáček a polévek. Zabudujeme ji tak, že těsně před tím, než je polévka/omáčka hotová, smícháme lžičku pasty v troše polévky/omáčky a vlijeme tuto směs zpátky do polévky/omáčky, vypneme plamen a necháme chvíli stát.

Rýžová miso pasta

Doma většinou používáme tuto značku, stojí kolem 200 korun, ale taková investice se vyplatí, protože k vaření potřebujete pokaždé jen malý kousek.

Dýně, dýně, dýně!

Na začátku týdne jsem se vydala na Zelný trh, abych si doplnila zásoby zeleniny. Mimo jiné jsem si s sebou domů přinesla docela statný kousek dýně, kterou měla paní prodavačka už dopředu nařezanou.

Pro mnohé z nás se dýně pojí spíše se svátkem Halloween, kdy se dýně vydlabávají, potom se do nich  vyřezávají různé roztodivné obličeje a grimasy a nakonec se do nich vloží hořící svíčka.  Dýně ovšem není jen na ozdobu, ale je také k jídlu. Má dlouhou tradici - je to jedna z nejstarších plodin, kterou pěstovali už indiáni v Severní a Jižní Americe. Existuje nepřeberné množství dýní různých tvarů, velikostí a barevných odstínů. Ale o tom mluvit nechci, to si můžete nastudovat sami na internetu, pokud budete chtít a ještě se třeba podívat na reportáž o historii dýně. Dýni můžete péct, smažit, dusit... a její výhodou je, že se dá připravit jak na sladko, tak na slano.

Já jsem si pro vás dnes připravila sladkou variantu, přesněji řečeno RÝŽOVO-DÝŇOVÉ PLACIČKY. 

Recept je velmi jednoduchý, budete potřebovat:

1 hrnek uvařené rýže (pokud možno rýže natural)

½ hrnku nahrubo nastrouhané dýně

2 lžíce kukuřičného škrobu

kukuřičnou mouku (může být i jiná, třeba špaldová nebo pšeničná, pokud nemáte jinou)

2 lžíce oleje

sůl

Postup:

- v misce smícháme rýži, nastrouhanou dýni, škrob, sůl a olej

- mouku dáváme až nakonec a přidáme jí tolik, aby těsto nebylo příliš mokré, ale spíše pevné

- z těsta vytvarujeme placičky a pečeme dozlatova na olejem vymazané pánvi (kdo nechce péct na pánvi, může placičky dát do vymazaného plechu a upéct v troubě)

Těsto si můžeme přizpůsobit podle potřeby a chuti na slané nebo sladké. Ke slané variantě můžeme přidat například nakrájenou cibuli nebo česnek, sojovou omáčku nebo majoránku. Můžeme podávat s nějakou pomazánkou a kvašenou zeleninou.

Sladká varianta může obsahovat mletou skořici a kapku jablečného koncentrátu. Podáváme s marmeládou (já jsem použila borůvkovou marmeládu francouzské značky St. Dalfour), případně s rostlinnou šlehačkou (například šlehačku značky Hole, je příjemně sladká a proto se výborně hodí do dezertů, stojí asi 30 - 40 korun). 

Můj výsledný produkt

Samozřejmě, že tímto receptem dýňové hody nekončí, takže "stay tuned for more" :-)

Bon appetit a dýni zdar!

K.

O rýži natural a nejen o ní

Rýže natural je tzv. rýže nehlazená. To znamená, že je zbavena pouze slupky, a má na rozdíl od bílé rýže, která je dále průmyslově zpracovávána, více vitaminů a minerálů. 

Obecně je mnoho druhů rýží, liší se například podle tvaru zrn na dlouhozrnnou, krátkozrnnou a kulatozrnnou. Ale existuje taky Arborio, Basmati, jasmínová, Carnaroli, divoká,... 

Rýže natural je běžně k dostání snad v každé rozumné prodejně zdravé výživy, půl kila stojí přibližně 35 korun.

Rýže natural

Postup vaření:

- rýži propereme ve studené vodě a odstraníme nečistoty

- na jeden hrnek rýže potřebujeme zpravidla dva hrnky vody

- přivedeme k varu 

- posbíráme z povrchu pěnu, která se vyvařila z nečistot

- mírně osolíme, přikryjeme pokličkou a vaříme, dokud se voda nevstřebá

- a teď přijde zajímavá věc: když se voda vstřebá, hrnec sejmeme z plamene a i s pokličkou jej zabalíme do nějaké deky nebo peřiny a necháme ještě asi půl hodinky odpočinout, aby rýže úplně změkla

Rýže má mnoho použití. Může být jako příloha k hlavnímu chodu, ale dá se použít do kaší, placek, těsta... ale k tomu se snad taky časem dostaneme. 

Tak dobrou rýžovou chuť!

K.

Něco málo na úvod...

Cílem tohoto blogu je v prvé řadě přinášet jeho čtenářům zajímavé recepty na chutná a zdravá jídla, která nezatěžují organismus a dávají mu naopak to, co každodenně potřebuje. Mělo by jít o jídla, která jsou lehká a připravená ze surovin, které jsou v daném ročním období běžně k dostání. Mým cílem je také ukázat, že zdravé vaření neznamená hodiny lopocení v kuchyni, ale že je naopak velmi jednoduché a že zdravě uvařit dokáže i úplný laik. V neposlední řadě se budu čas od času snažit připojit k receptům také trochu teorie a vysvětlit, co se pod některými neznámými názvy potravin skrývá. Tak to bychom měli něco málo na úvod… a teď šup do kuchyně! :-)


P.S. Jen taková malá poznámka na okraj (hlavně pro ty masožravé) - co tady určitě nenajdete jsou recepty s masem ;-)