Rychlá večeře

Zkouškové se kvapem blíží, učení mám nad hlavu a tak na nějaké to veliké vyvařování není pořádně čas. Navíc maminka celý tento týden pracuje a tatínek je zase doma (to znamená, že je o jeden hladový krk víc než obvykle), takže za vaření jsem většinou zodpovědná já. Jak říká klasik - jíst se musí - a tak se momentálně s maminkou uchylujeme k jídlům, která se dají připravit rychle a není s nimi moc velká práce. Do této kategorie spadá i můj dnešní tip na rychlou večeři.
Znáte ten pocit - stojíte před ledničkou, koukáte do ní, máte hlad a přitom nevíte, co byste si dali. Ať vás ani nenapadne vytahovat salám, sýr, chleba nebo paštiku! Hezky je vraťte na místo a dejte si něco, za co vám vaše tělo bude vděčné - vlákninu, vitamíny, minerální látky, ... však už to znáte.

Co na to říkáte? Je to jednoduché.

Prošmejdila jsem ledničku a vyštrachala nějakou tu zeleninu (na fotce vidíte cibuli, mrkev a brokolici, ale dal by se použít taky kedluben, řapíkatý celer nebo dýně). Zeleninu jsem očistila, omyla a nakrájela (cibuli a mrkev na kolečka, brokolici rozdělila na růžičky a rozkrojila napůl). Dno naší bílé zapékací mísy jsem vytřela kapkou slunečnicového oleje a pokladla zeleninu. Potom jsem ji osolila a ještě posypala rozdrceným sušeným rozmarýnem a bazalkou, které maminka je sama vypěstovala, na podzim sklidila a nakonec usušila. Aby to bylo trošku zajímavější, tak jsem zeleninu ještě polila rostlinnou smetanou. Nakonec jsem ji zakryla alobalem a strčila na 30-40 minut do předehřáté trouby (zelenina se rychleji upeče, když bude trouba předehřátá) asi na 175 stupňů.

K tomuto jídlu bych doporučila nějakou uvařenou obilovinu (třeba rýži) a nebo kuskus.

Tak se prosím neodbývejte a pořádně se najezte a žádné vymlouvání, že se vám nechce.
Zdraví vaše blesková kuchařka K.

Kokosová roláda

Štědrý den se nám kvapem blíží a skoro každá správná hospodyňka už má nějaký ten kus cukroví napečený... no jo,jsou tu Vánoce... svátky radosti, rodinné pohody ale taky jídla. Skoro na všechny čeká nějaká ta ryba, bramborový salát... a tuna cukroví. A jakého? No co si budeme povídat... ne zrovna nejzdravějšího.
Proto vám chci dnes ukázat, že to jde i bez záplavy cukru a taky bez vajec (tedy aspoň některé druhy cukroví).


Kokosovou roládu dělávala moje babička a byl to můj nejoblíbenější druh vánoční dobroty... a proto jsme se s maminkou pokusily o její kapánek zdravější variantu. Tak pojďme na to!


Dopředu vás musím upozornit, že recept na kokosovou roládu je sice lehký, ale suroviny, které na něj budete potřebovat, byste si měli zajít obstarat do dobře vybavené prodejny zdravé výživy. A jakže by váš konečný výrobek měl vypadat? Asi takto:

Kokosová roláda se skládá ze 2 barev, budeme potřebovat 2 těsta - tmavé a světlé.

Tmavé těsto:

200g sladových sušenek - Nejdřív jsem kroutila hlavou nad tím, proč musí být zrovna sladové. Vtip je v tom, že ty sladové neobsahují cukr, ale slad, který je mnohem zdravější. Takže se pokuste ve zdravé výživě doptat sladových sušenek. Mně se to povedlo ve zdravé výživě v Uherském Hradišti. Když jsme dělaly roládu podruhé, použily jsme s maminkou sladové sušenky domácí výroby a musím říct, že ty domácí u mě vyhrávají na plné čáře (recept na ně snad někdy příště).

Naše domácí sladové sušenky

2 lžíce sladěnky - jde o výtažek získaný z ječmene nebo rýže, podobá se to medu a používá se na slazení pečených i nepečených dezertů

2 lžíce karobu - karobový prášek se získává z lusků dřeviny rostoucí ve Středomoři, říká se mu také svatojásnký chléb, je bohatý na bílkoviny, minerály i vitamíny, narozdíl od kakaa však neobsahuje kofein a theobromin a neobsahuje tolik tuků, takže je jeho zdravější variantou, dá se z něj udělat karobová čokoláda
2 lžíce mléka -  mám namysli mléko v prášku, my jsme použily tento pohankový nápoj

2 lžíce mirinu - jde o slazené japonské rýžové víno. Používá se především jako ochucovadlo při vaření. Někdy bývá nazýváno jako slazené saké, což v podstatě je. Mirin se však používá se výhradně na vaření.

4 lžíce uvařené zrnkové nebo žitné kávy, my jsme použily žitnou, přesněji řečeno yannoh

Takže sladové sušenky rozemeleme v mlýnku na ořechy nebo v nějakém mixéru na prášek. Všechny suroviny na tmavé těsto potom smícháme dohromady a uděláme z něj těsto. Těsto rozválíme mezi dvěma mikrotenovými pytlíky (pytlíky zajistí, že se těsto nepřilepí ani na váleček ani na desku). Válejte na tloušťku od oka, aby nebyla roláda ani moc tlustá, ale ani moc tenká :-) A teď názorný postup:

Rozemleté sladové sušenky a sladěnka

Hotové těsto

Válíme!

Máme rozváleno a do pravého dolního rohu se nám zatoulal kus nerozemleté sušenky :-)

Světlé těsto bude už o poznání jednodušší:

75g kokosu 

2,5 lžíce mirinu

150g měkkého ztuženého rostlinného tuku - my jsme použily značku Provamel

Všechny ingredience na světlé těsto smícháme a to potom rozetřeme na tmavé tak, aby byla bílá hmota po celém povrchu tmavého těsta. Pomocí pytlíku, který máme stále pod těstem, začneme roládu opatrně motat. Je důležité na ni občas zatlačit, abys mezi jednotlivými částmi nebyly mezery.

Bílá nádivka rozprostřená na tmavém těstě

Motáme, motáme, motáme...

A ejhle!

Roládu zamotanou v sáčku dáme na několik hodin odpočinout do lednice. Je výborná, akorát pozor, mizí jako pára nad hrncem, takže se ani nenadějete a za několik dní budete motat novou várku :-)

Krásné vánoční odpočívání a vaření přeju.

K.

Co bude dnes k večeři, mámo?

Po delší odmlce přidávám další recept. Tuto dobrotu jsem dělala minulý týden a mohla jsem se po ní umlátit, jak to bylo dobré. Takže se o to s vámi velmi ráda podělím. 

Tak copak vidíme na obrázku? Je to vařená dlouhozrnná rýže natural, ledový salát s kysaným zelím, zelenina fritovaná v hrašce a "tatarka" z rostlinné smetany. 

A teď pěkně pomalu a postupně:

Rýže:

Jak se vaří rýže jsme si už ukazovali tady, takže to snad už není ani potřeba opakovat.

Salát:

Ledový salát jsem omyla, natrhala na kousky, přidala trošku kysaného zelí a opečená dýňová semínka (dýňová semínka jsem omyla studenou vodou, ještě mokré jsem je dala na horkou pánev a nechala vysušit a trošku opéct).

Zelenina:

Cuketu, mrkev a cibuli jsem očistila, omyla a nakrájela na kolečka tlusté tak akorát, aby se na pánvi ofritovaly

V čempak je to obalené? V hrašce! Copak to je? Je to směs hrachu a obilovin (kukuřice, rýže, jáhly), která se dá použít na zahuštění nebo jako těstíčko na obalování. Více najdete na http://www.ceria.cz/index.php/produkty/hraska. 

Takže do misky jsem nasypala hrašku a přidala tolik vody, aby vzniklo hustější těsto (které můžete podle dále libovolně dochutit nějakým kořením), kterým potom kousky zeleniny obalíme a fritujeme v silné vrstvě rozehřátého oleje. Fritujeme dozlatova. Hotové kousky zeleniny necháme okapat na ubrousku a pokapeme sójovou omáčkou.

"Tatarská" omáčka:
Rostlinná smetana provamel, čerstvě vymačkaná citronová šťáva, slunečnicový olej, hořčice
Množství použité rostlinné smetany nechám na vás. Vezmete šlehač a postupně ke smetaně přidávejte citron a olej po kapkách dokud tekutá smetana neztuhne. Nakonec dochutíte podle vlastní chuti a nálady, já jsem dochucovala hořčicí, kapkou sójové smetany a kapkou umeoctu.

Nezabralo to moc času, bavilo mě to a chutnalo to skvěle. Co víc si přát? Tak se pusťte do toho a dejte vědět, jak se vám vaření vyvedlo.

Příjemné prosincové vaření přeju!
K.

Kousat, kousat a zase kousat vážení!

Už od malička víme, že při jídle máme v klidu sedět, soustředit se na něj a vychutnat si ho. Ale ruku na srdce, kdo z nás to dělá? Současný trend nás tlačí do toho, abychom do sebe jídlo rychle naházeli (v některých případech i ve stoje) a uháněli rychle dál za našimi povinnostmi. 

Vezmu si dnes na pomoc knihu MUDr. Vladimíry Strnadelové a Jana Zerzána Radost ze zdravých dětí (2. rozšířené vydání) a přepíšu sem některé pasáže, protože si myslím, že tento problém velice dobře vystihli. 

Tím, že jídlu nevěnujeme pozornost, našemu tělu každý den vlastně nevědomě ubližujeme. „Když vykonáváme jinou činnost a u toho ještě jíme, pak zaměstnáváme celý organismus jinde, a tudíž trávení neproběhne dokonale. Nestrávená potrava zahnívá, stagnuje a poškozuje sliznici střeva, neuvolní se ani dostatek živin a energie a celý proces tedy neproběhne úspěšně. Ani my se pak necítíme příliš dobře. Když to uděláme někdy, vzácně, nic se nestane, naše regulační systémy si s tím umí poradit. Závažnější problém se může projevit tehdy, když takto postupujeme častěji nebo se nám to stává běžnou součástí našeho života, jako to v současné době u mnoha lidí bývá. Jídlo je důležitá a nezbytná součást života, a tak bychom k němu měli přistupovat. Jíst bychom měli vsedě za stolem, na jídlo bychom se měli připravit a po celou dobu soustředit.“ (str. 99)

„Součástí správného stravování je také to, abychom jedli v klidném a čistém prostředí, jídlo si nachystali tak, aby se nám líbilo i na pohled.“ (str. 100)

A teď k tomu, o čem jsem chtěla dnes mluvit - prosím prosím kousejte! a to důsledně! „Naše dutina ústní a zuby jsou prvním a velmi důležitým úsekem našeho zažívacího systému. Jsou určeny k tomu, aby potravu důsledně rozmělnily a smíchaly se slinami. Tím se nastartuje celý proces trávení... Tím, že potravu dostatečně nerozkoušeme a neprosliníme, nedojde k dokonalému strávení, žádný další oddíl našeho zažívání již tento handicap nedohoní. Zatížíme tak žaludek, přiděláme práci slinivce břišní a získáme méně energie.“ (str. 100)

Jak tedy správně kousat? Hlavním pravidlem je, abyste sousto nepolkli hned po tom, co jste si jej dali do úst. Kousejte sousto tak dlouho, dokud není tekuté, a pak ho teprve polkněte. To zní dost jednoduše, ale naprostá většina z nás to nedělá. Takže ještě jednou naposled, aby bylo jasno: KOUSAT! KOUSAT! A ZASE KOUSAT VÁŽENÍ! Váš žaludek vám určitě poděkuje, když mu tam nebudete házet obrovské kusy masa a knedlíků ;-)

Tak vám teda přeju kousavý konec listopadu.

K.

Tempehoví šnečci

Dnes jsem si pro vás připravila spíš takovou dobrotu. O tom, na kolik je to zdravé, by se dalo polemizovat... ale není to zas taková hrůza, takže si jednou za čas můžeme dopřát nějakou tu méně zdravou dobrotu.

Na tempehové šnečky budete potřebovat:
listové těsto (já jsem použila těsto v bio kvalitě, ale tady stačí i běžné listové těsto), 1 tempeh (smažený nebo uzený), sójová omáčka

Postup:
listové těsto rozválíme na pomoučeném válu tak, aby jeho tloušťka byla přibližně 3mm

rozválené těsto rovnoměrně potřeme sójovou omáčkou
tempeh nastrouháme na hrubém struhadle nebo jej rozdrobíme rukama a rovnoměrně rozprostřeme po celém těstě

těsto zatočíme pevně, aby se nám při krájení nerozpadlo

z těsta krájíme kolečka o šířce asi 1 cm

kolečka položíme na plech pokrytý pečícím papírem

pečeme asi na 180 stupňů dokud šnečci nezezlátnou (20-30 minut)

Nejsou krásní? :-)

Můžete je naplnit čím chcete, kari, kmín, nějaké jiné koření... je to na vaší fantazii. Kombinaci tempeh - sójová omáčka mám vyzkoušenou i na masožravcích (i na svém příteli, který těmto věcem neholduje) a pokaždé měli úspěch. Nikdo vám neuvěří, když jim řeknete, co ve šnečcích je :-)

Příjemné skoro zimní pečení přeju.
K.

Plněné jáhlové knedlíčky se zelím

Tak toto jsou prosím jáhlové knedlíčky plněné tempehem a cibulkou se zelím.
Jak na ně?

Zelí
Potřebujeme: zelí (kolik ho použijete nechám na vás), cibule, voda nebo zeleninový vývar, sůl, kmín (mletý, drcený nebo celý), kukuřičná mouka (pokud nemáte kukuřičnou, tak může být jakákoli jiná... už mluvím jako ten nejmenovaný známý televizní kuchař :-))

Zelí nakrájíme na proužky, dáme do hrnce, zalijeme vodou, přidáme špetku soli, přidáme kmín, zakryjeme pokličkou a dusíme a dusíme asi 20 minut. K čerstvému zelí můžete přidat i kysané, pokud nějaké máte.
V jiném hrnci necháme na oleji zhnědnout nadrobno nakrájenou cibulku, zaprášíme ji (kukuřičnou) moukou a necháme ještě trošku povařit.
Cibulku zaprášenou moukou přidáme k zelí a necháme ještě spolu chvilku povařit. Tímto bychom měli dosáhnout, že zelí získá hustou šťávu. Pokud se vám zdá ale příliš husté, klidně přilijte trošku vody nebo vývaru.

Náplň do knedlíků
tempeh (smažený nebo uzený), cibule, sójová omáčka, sůl, olej
Cibuli nakrájíme nadrobno a tempeh nastrouháme na hrubém struhadle.
Do hrnce nalijeme kapku oleje, přidáme cibulku a osolíme ji. Krátce ji opečeme. Přidáme nastrouhaný tempeh a dále opékáme. Až nám cibulka s tempehem zhnědne (ale neměla by být spálená), pokapeme ji trochou sójové omáčky a máme hotovo.

Těsto na knedlíky
jáhly, pohanková mouka, sůl, ovesné vločky
Uvařené jáhly (základní recept už jsme si ukazovali) rozmixujeme na kaši a přidáme špetku soli. Teď přichází opravdová alchymie. Nemůžu vám říct, kolik mouky, burizonů (pokud nemáte burizony, tak tam být nemusí) a vloček máte dát. Každý si uvaří jiné množství jáhel takže říct vám, že tam máte dát tolik a tolik mouky a vloček prostě nemá smysl. Podle hustoty rozmixovaných jáhel přidáte mouku a vločky tak, aby těsto, které vznikne nebylo ani příliš řídké, ale ani příliš tuhé. Takové, aby se s ním dalo snadno pracovat. Pohanková mouka je důležitá, protože ta má schopnost těsto slepit dohromady. To platí skoro u každého zdravého těsta - pokud potřebujete, aby  těsto drželo, přidejte pohankovou mouku. Pokud jsme s konzistencí těsta spokojeni, můžeme přikročit k samotné výrobě knedlíků.
Důležité je, abyste při jejich výrobě měli mokré ruce. Já to dělám tak, že si do misky napustím vodu a pokaždé, než začnu dělat další knedlík, tak si je v ní namočím.
Záleží na vás, jak chcete knedlíky veliké a podle toho taky přizpůsobte velikost kuličky, ze které knedlík uděláte. Takže máme mokré ruce, uděláme kuličku, rozplácneme ji na dlani a doprostřed dáme lžičku náplně (tempeh s cibulí). Placku se pokusíme zformovat zpět do kuličky, aby nám vznikl knedlík s náplní uprostřed.
Je to docela špinavá práce, budete mít těsto až za ušima, ale o to víc by vám mělo chutnat, protože jste si knedlíčky udělali sami.
Když máme hotovo, dáme knedlíčky tak na 10 - 20 minut do páry. Nerada je vařím ve vodě, protože se stává, že se knedlíčky ve vodě rozpadnou. Pára je v tomto ohledu přece jenom šetrnější.
Takže máme knedlíčky i zelí hotové, ještě doporučuji přidat list salátu (abychom měli nějakou syrovou zeleninu na talíři) a taky nějakou kvašenou zeleninu (abychom podpořili naši střevní mikroflóru jinak než jogurtem :-))

Místo jáhel můžete použít jinou obilovinu, kterou máte zrovna po ruce, třeba rýži.

Vím, že to není zrovna nejlehčí recept, ale stojí za to, protože je moc dobrý. Zkuste to jednou, dvakrát. Nikdo vám nezaručí, že se to povede hned napoprvé, ale jak se říká - cvičení dělá mistra.

Příjemné zdravé vaření plné dobrých chutí a úžasných vůní přeju.
K.

Jáhly

Tak schválně, kdo z vás ví, co jsou to jáhly? Kolik z vás je už někdy vidělo? A kolik z vás je už někdy jedlo? Asi vás moc nebude, že? Tak to zkusíme napravit. :-)

Jáhly jsou bezlepková obilovina, která se vyrábí loupáním prosa (které se většinou používá jako krmivo pro domácí ptactvo). Jak jsem se dočetla, jáhly jsou pravděpodobně nejstarší kulturní plodinou, kterou z Asie přinesly do Evropy kočovné kmeny. Na jáhlách si s oblibou pochutnávali již staří Slované a ještě na počátku minulého století byly jáhly slavnostním štědrovečerním pokrmem.

Proso pro andulky

Jáhly obsahují hodně minerálních látek a ze všem obilovin jsou nejméně kyselinotvorné.

Pokud kupujete jáhly, vybírejte pouze ty, které jsou lesklé a takové, které neobsahují příliš mnoho černých zrníček. Je lepší kupovat menší množství, které spotřebujete v horizontu několika měsíců, protože jáhly mívají tendenci měnit chuť. Nahořklé jáhly se prostě jíst nedají a této hořké chuti se nezbavíte i kdybyste je několikrát spařili v horké vodě, jak se obvykle radí.
Jáhly lze připravovat na různé způsoby na slano i na sladko. Můžete udělat například jáhlovou kaši, nákyp, knedlíky, placky, karbanátky, korpusy na dezerty a dorty...

A jak na ně?
Jáhly několikrát pečlivě opereme ve studené vodě a vybereme z nich černá zrníčka.
Poměr vody a jáhel - na 1 hrnek jáhel je potřeba 1¾ hrnku vody
Vodu v hrnci přivedeme k varu a oprané jáhly do ní nasypeme.
Osolíme špetkou soli, přikryjeme pokličkou a ztlumíme plamen.
Vaříme dokud se voda nevstřebá a necháme chvíli dojít na plotně.

Já jáhly používám spíš jako ingredienci k dalším receptům, než abych je jedla samotné. Tak se v příštích dnech můžete těšit na nějaké dobré už skoro zimní jáhlové jídlo.

Hezké pondělní zdravé vaření přeju.
K.

Tempeh

Pod tímto divně znějícím názvem se skrývá sójový sýr, který pochází z Indonésie. Prosím neplést s tofu, protože tofu je úplně něco jiného. Tempeh se vyrábí z vařených, rozmačkaných a do bloků slisovaných sójových bobů a bakteriální kultury.
Má vysoký obsah lehce stravitelných bílkovin, vápníku a fosforu a obsahuje všechny vitamíny řady B. Jeho výhodou je, že neobsahuje ale žádný cholesterol a je nízkotučný.
V prodejnách zdravé výživy narazíte na tempeh bílý (přírodní, který je ale potřeba pokaždé tepelně upravit, nejlépe chvíli povařit v zeleninovém vývaru), marinovaný, smažený a uzený (ty už není třeba tepelně upravovat).
Tempeh se dá smažit, péct, fritovat, nebo jíst jen tak bez jakékoliv úpravy. Já ho například ráda připravuji na pánvi se zeleninou, frituju nebo opékám a potom přidávám k haluškám místo slaniny.

Vidíte ty kousíčky sojových bobů? :-)

Už načatý marinovaný tempeh, který jsem použila na dnešní oběd

Tempeh Párty je už nakrájený na kostičky, nezbývá vám udělat už nic jiného než to šupnout na pánvičku a trošku opéct.

Fritovaný tempeh
Ingredience:
tempeh (marinovaný, smažený nebo uzený), olej, sójová omáčka

Postup:
Tempeh nakrájíme na velice tenké plátky a ty potom vložíme do vyšší vrstvy horkého oleje (pokud možno tolik oleje, aby v něm tempeh plaval). Až plátek zhnědne (ale prosím vás ať není úplně černý), vyjmeme z oleje, položíme okapat na ubrousek a ještě za tepla postříkáme sójovou omáčkou.
Je to velmi jednoduché a chutné. Tempeh je po fritování křupavý. Stačí už jen přidat nějakou tu obilovinu a zeleninu a máte oběd hotový.

Nakrájet asi na takhle tenké plátky

Jednoduchá krémová zeleninová polévka za 20 minut

Protože tento týden surfuju na dýňové vlně a díky různým receptům brázdím dýňový oceán, podělím se s vámi o recept na moji oblíbenou krémovou polévku, po které bych se snad i umlátila. Tentokrát jsem uvařila její dýňovo-cuketovou variantu.

Co k ní potřebujete:
1. zeleninu, opravdu hóóóóódně zeleniny (přece jenom je to krémová ZELENINOVÁ polévka), já většinou praktikuji postup „co lednička/spíž dá“, to znamená, jakou zeleninu zrovna máte po ruce nebo se jí už prostě potřebujete zbavit, protože už má lepší časy za sebou, ale není ještě ani plesnivá, ani seschlá, prostě tak akorát
může to být cibule, cuketa, mrkev, kedluben, brokolice, pórek, dýně, kapusta, ... a tak dál a tak podobně
já jsem tentokrát použila pouze cuketu a dýni
2. vodu nebo zeleninový vývar (postup přípravy zeleninového vývaru snad jindy)
3. olej (podle chuti - olivový, slunečnicový, snažte se to střídat a neomezovat se na používání pouze jednoho druhu oleje)
4. sůl, koření a bylinky podle fantazie (rozmarýn, bazalka, provensálské koření), miso pasta, sojová omáčka

A teď postup:
- veškerou dobře očištěnou a omytou zeleninu nakrájíme na větší kousky
- do hrnce nalijeme pár kapek oleje a rozehřejeme jej
- šupneme všechnu zeleninu do hrne (žádné cavyky s tím!), osolíme a okořeníme podle chuti (já jsem například pouze solila a dostala jsem tak naprosto čistou zeleninovou chuť, ale velice ráda takovou polévku ozvláštním například provensálským kořením)
- můžeme přikrýt pokličkou, ale co je hlavní - nezapomeneme míchat, aby se nám zelenina nepřipálila
- v momentě, kdy se nám zdá, že je zelenina dostatečně opečená, nalijeme jí za krk vodu nebo zeleninový vývar tak, aby byla všechna zelenina ponořená, opět přikryjeme pokličkou a dusíme a dusíme, dokud nám zelenina nezměkne
- když už je zelenina správně měkká, sejmeme hrnec z plamene a obsah hrnce rozmixujeme tyčkovým mixérem na velmi jemnou, hedvábnou hmotu (kdo nemá mixér, může použít i obyčejné šťouchadlo na brambory, polévka nebude sice tak krémová, ale i tak bude výborná, dokonce jsem vypozorovala menší  rozdíl v chuti pokud použiju tyčkový mixér a šťouchadlo, sami si vyzkoušejte, co vám víc chutná)
- rozmixovanou/rozšťouchanou zeleninovou hmotu vrátíme zpět na sporák a necháme mírně pojít varem, aby se nám spojila chuť
- stačí už pouze přidat miso pastu a trošku sojové omáčky a máme hotovo!

Podávání:
pro zjemnění chuti můžeme pokapat rostlinnou smetanou (obvykle používám značku Provamel nebo Gran cucina, cena se pohybuje kolem 30 korun), ozdobit čerstvě nasekanou petrželkou nebo opraženým chlebem

Et voilà!

Nechte si chutnat a příjemné podzimní vaření přeju!
K.

Miso pasta

Miso pasta se vyrábí fermentací sojových bobů a obilovin (může být rýžová, ječmenná). Obsahuje esenciální oleje, vitamíny a minerály, které podporují trávení, snižují hladinu cholesterolu v krvi, podporují látkovou výměnu v těle, podporují střevní mikroflóru, odvádí škodlivé látky z těla a kdoví, co ještě.
Miso pastu používáme vždy pouze v malé množství, protože je velmi slaná. Existují taky různé barvy - světlá, středně tmavá a tmavá.
Přidává se do omáček a polévek. Zabudujeme ji tak, že těsně před tím, než je polévka/omáčka hotová, smícháme lžičku pasty v troše polévky/omáčky a vlijeme tuto směs zpátky do polévky/omáčky, vypneme plamen a necháme chvíli stát.

Rýžová miso pasta

Doma většinou používáme tuto značku, stojí kolem 200 korun, ale taková investice se vyplatí, protože k vaření potřebujete pokaždé jen malý kousek.

Dýně, dýně, dýně!

Na začátku týdne jsem se vydala na Zelný trh, abych si doplnila zásoby zeleniny. Mimo jiné jsem si s sebou domů přinesla docela statný kousek dýně, kterou měla paní prodavačka už dopředu nařezanou.

Pro mnohé z nás se dýně pojí spíše se svátkem Halloween, kdy se dýně vydlabávají, potom se do nich  vyřezávají různé roztodivné obličeje a grimasy a nakonec se do nich vloží hořící svíčka.  Dýně ovšem není jen na ozdobu, ale je také k jídlu. Má dlouhou tradici - je to jedna z nejstarších plodin, kterou pěstovali už indiáni v Severní a Jižní Americe. Existuje nepřeberné množství dýní různých tvarů, velikostí a barevných odstínů. Ale o tom mluvit nechci, to si můžete nastudovat sami na internetu, pokud budete chtít a ještě se třeba podívat na reportáž o historii dýně. Dýni můžete péct, smažit, dusit... a její výhodou je, že se dá připravit jak na sladko, tak na slano.

Já jsem si pro vás dnes připravila sladkou variantu, přesněji řečeno RÝŽOVO-DÝŇOVÉ PLACIČKY. 

Recept je velmi jednoduchý, budete potřebovat:

1 hrnek uvařené rýže (pokud možno rýže natural)

½ hrnku nahrubo nastrouhané dýně

2 lžíce kukuřičného škrobu

kukuřičnou mouku (může být i jiná, třeba špaldová nebo pšeničná, pokud nemáte jinou)

2 lžíce oleje

sůl

Postup:

- v misce smícháme rýži, nastrouhanou dýni, škrob, sůl a olej

- mouku dáváme až nakonec a přidáme jí tolik, aby těsto nebylo příliš mokré, ale spíše pevné

- z těsta vytvarujeme placičky a pečeme dozlatova na olejem vymazané pánvi (kdo nechce péct na pánvi, může placičky dát do vymazaného plechu a upéct v troubě)

Těsto si můžeme přizpůsobit podle potřeby a chuti na slané nebo sladké. Ke slané variantě můžeme přidat například nakrájenou cibuli nebo česnek, sojovou omáčku nebo majoránku. Můžeme podávat s nějakou pomazánkou a kvašenou zeleninou.

Sladká varianta může obsahovat mletou skořici a kapku jablečného koncentrátu. Podáváme s marmeládou (já jsem použila borůvkovou marmeládu francouzské značky St. Dalfour), případně s rostlinnou šlehačkou (například šlehačku značky Hole, je příjemně sladká a proto se výborně hodí do dezertů, stojí asi 30 - 40 korun). 

Můj výsledný produkt

Samozřejmě, že tímto receptem dýňové hody nekončí, takže "stay tuned for more" :-)

Bon appetit a dýni zdar!

K.

O rýži natural a nejen o ní

Rýže natural je tzv. rýže nehlazená. To znamená, že je zbavena pouze slupky, a má na rozdíl od bílé rýže, která je dále průmyslově zpracovávána, více vitaminů a minerálů. 

Obecně je mnoho druhů rýží, liší se například podle tvaru zrn na dlouhozrnnou, krátkozrnnou a kulatozrnnou. Ale existuje taky Arborio, Basmati, jasmínová, Carnaroli, divoká,... 

Rýže natural je běžně k dostání snad v každé rozumné prodejně zdravé výživy, půl kila stojí přibližně 35 korun.

Rýže natural

Postup vaření:

- rýži propereme ve studené vodě a odstraníme nečistoty

- na jeden hrnek rýže potřebujeme zpravidla dva hrnky vody

- přivedeme k varu 

- posbíráme z povrchu pěnu, která se vyvařila z nečistot

- mírně osolíme, přikryjeme pokličkou a vaříme, dokud se voda nevstřebá

- a teď přijde zajímavá věc: když se voda vstřebá, hrnec sejmeme z plamene a i s pokličkou jej zabalíme do nějaké deky nebo peřiny a necháme ještě asi půl hodinky odpočinout, aby rýže úplně změkla

Rýže má mnoho použití. Může být jako příloha k hlavnímu chodu, ale dá se použít do kaší, placek, těsta... ale k tomu se snad taky časem dostaneme. 

Tak dobrou rýžovou chuť!

K.

Něco málo na úvod...

Cílem tohoto blogu je v prvé řadě přinášet jeho čtenářům zajímavé recepty na chutná a zdravá jídla, která nezatěžují organismus a dávají mu naopak to, co každodenně potřebuje. Mělo by jít o jídla, která jsou lehká a připravená ze surovin, které jsou v daném ročním období běžně k dostání. Mým cílem je také ukázat, že zdravé vaření neznamená hodiny lopocení v kuchyni, ale že je naopak velmi jednoduché a že zdravě uvařit dokáže i úplný laik. V neposlední řadě se budu čas od času snažit připojit k receptům také trochu teorie a vysvětlit, co se pod některými neznámými názvy potravin skrývá. Tak to bychom měli něco málo na úvod… a teď šup do kuchyně! :-)


P.S. Jen taková malá poznámka na okraj (hlavně pro ty masožravé) - co tady určitě nenajdete jsou recepty s masem ;-)